Již z letmého pohledu na předložené studie je zřejmé, že obor pěstovaný pod vžitým titulem „ikonografie křesťanského umění“ se neustále a nevyhnutelně prolíná s „klasickou ikonografií“, jejíž doménou jsou odkazy na antiku ve všech možných následných interpretačních vrstvách. Stejně tak je zřejmé, že pojem „ikonografie“ je klíčový nejen pro malířství a sochařství, ale i pro porozumění symbolismu architektury a dalších, primárně nefigurativních oblastí. Právě toto neustálé prolínání jednotlivých výtvarných kategorií, formy a obsahu či významu a symbolu je ostatně onou životodárnou půdou, z níž vyrůstá poutavé dobrodružství porozumění řeči uměleckých děl, k němuž bychom vás chtěli prostřednictvím této knihy pozvat.
