Ačkoli je úprava spolků velmi podrobná, stejně na všechny otázky neodpovídá, a dokonce mnohé naopak vyvolává. Jsou spolky například i honební společenstva? Může mít společenství vlastníků rozhodčí komisi jako spolek a co vlastně má dělat? Kdo je poněkud záhadný svolatel ověřující podle § 223 občanského zákoníku prezenční listinu na ustavující schůzi, když přesně totéž podle § 222 odst. 2 občanského zákoníku dělá někdo jiný (konkrétně svolavatel)? Musí mít pobočný spolek stanovy, nebo je naopak ani mít nesmí? Mohou být spolky opravdu založeny na vůdcovském principu, jak tvrdí důvodová zpráva k občanskému zákoníku, když Ústavní soud rozhodl, že se to nesmí? Tím, že nový občanský zákoník dosavadní sdružení ve spolky nepřeměnil, jen stanovil, že se za ně považují, vytvořil navíc dvě kategorie těchto právnických osob, z nichž některé tím pádem mají podstatně více práv než jiné, takže spolek založený v současnosti nikdy nebude mít tolik práv jako sdružení, které se za spolek jen považuje. Už to s sebou nese nemalá úskalí, neboť bude třeba i po letech nutné zkoumat minulost právnické osoby, aby mohl být určen rozsah jejich současných práv. Na tyto otázky, zejména zda a nakolik je použitelná dosavadní judikatura, odpovídá tato kniha.
