Kniha je pokusem rekonstruovat a teologicky zhodnotit sebepojetí české katolické církve na začátku 3. tisíciletí, jak se projevilo v závěrečném dokumentu Plenárního sněmu katolické církve v ČR Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě. Teologickým kritériem pro hodnocení současného stavu české katolické církve je pro autora pokoncilní eklesiologie. Sebepojetí církve v době sněmovního procesu se autor pokusil „odhalit“ pomocí kvalitativní obsahové analýzy textu sněmovního dokumentu. Vzhledem k tomu, že od doby zasedání plenárního sněmu uplynulo již víc než 10 let, obsahuje publikace také stručnou reflexi nejdůležitějších změn, které se od té doby udály v pastoraci v českých a moravských diecézích. Poslední kapitolu tvoří zamyšlení nad některými oblastmi života současné české církve, v nichž autor vidí pozitivní potenciál, ale i nutnost kreativní změny.
