Tématem monografie je motivace k dobrovolnictví. Východiskem teoretické části a reflexe zjištění byla funkcionální teorie, která předpokládá, že lidi k angažovanosti v dobrovolnických aktivitách motivuje jejich přesvědčení, že toto chování jim umožňuje uspokojit jejich psychologické potřeby. Monografie představuje výsledky dvou kvalitativních a jednoho kvantitativního šetření, které potvrdily mix altruistické i egoistické motivace k dobrovolnictví v sociálních službách. V poslední kapitole reflektuje zjištění nízké důležitosti náboženské víry v motivaci k dobrovolnictví. Na příkladech výzkumů a s poukazem na kulturní kontext motivace k prosociálnímu chování dochází k závěru, že koncepty religiozity a spirituality jsou ve výzkumu dobrovolnictví vitální.
