Tématu dělby moci je v současném ústavním právu věnována velká pozornost, často však zůstávají opomenuty důležité filosofické kontexty této ideje. Právě na jejich zkoumání se zaměřuje tato práce. Klade si otázky jako: Je dělba moci dostatečně určitým principem na to, aby z ní bylo možno vyvodit konkrétní institucionální aplikace, nebo je její obsah určován historickými nahodilostmi? Není ve skutečnosti jen metafyzickou konstrukcí, kterou bychom mohli nahradit jinou a jasnější soustavou pojmů? Jednou z nejcitlivějších oblastí, ve které se dnes idea dělby moci projevuje, je justice, zejména problematika její nezávislosti. Analýze jejich vzájemných vazeb a možných dopadů upozadění rozebírané ideje je věnována závěrečná část práce.
