Ve vzpomínkách a vyprávění prvního ostravsko-opavského biskupa Františka Václava Lobkowicze je zřetelný jeho naprosto jedinečný, laskavý a shovívavý vztah k lidem, bez kterých, jak sám říká, by si nedovedl představit ani svou práci, ani svůj život. Čtenář si přečte řadu vzpomínek a osobních svědectví. Dozví se i téměř zákulisní souvislosti toho, jak moravsko-slezská diecéze vznikala, co se v církvi po revoluci povedlo a co nikoliv, anebo i to, jak biskup Lobkowicz vidí aktuální společenská témata.
