Kniha představuje soustavnou analýzu vzniku, vývoje a současného užívání specifického prostředku mluvené češtiny zvaného protetické v. Je zde představena hypotéza o dřívějším vzniku tohoto prostředku, než se obvykle uvádí. Zároveň je důraz kladen na metodologické aspekty výzkumu jazykové variace. Z této perspektivy je pak kriticky hodnocena dosavadní literatura věnovaná tomuto problému. Hlavní část knihy tvoří vlastní kvantitativně orientovaný výzkum užívání protetického v v pěti českých městech: Praze, Plzni, Českých Budějovicích, Hradci Králové a Brně. Výzkum využívá metody variační sociolingvistiky a snaží se odhalit jazykové a sociální faktory, které ovlivňují užívání zkoumaného jevu. Představené výsledky poukazují na to, že protetické v je v současnosti na ústupu, a to jak v oblastech na okraji území, kde se tradičně používalo (např. Brno), tak v oblastech v jádru tohoto území (např. Praha). Kniha je podnětná jak pro zájemce o jazykově zeměpisnou problematiku, tak pro čtenáře zabývající se empirickou lingvistickou metodologií jako takovou.
