Monografie se soustřeďuje na hlavní politické a společenské tendence v Chorvatsku na sklonku posttitovské éry. Předmětem analýzy je nejen charakteristika názorové a ideové profilace chorvatské komunistické elity na pozadí eskalující jugoslávské krize, ale i analýza stěžejních stanovisek a veřejných aktivit hlavních předáků rodící se chorvatské opoziční scény. Hlavní důraz je kladen na vnímání národnostní a státoprávní problematiky ze strany těchto dvou pólů chorvatské politiky, a to nejen v rámci samotného Chorvatska, ale i s přihlédnutím k jejich reflexi složitého multietnického charakteru jugoslávské federace. Výklad je zařazen do kontextu dramatického vývoje na tehdejší jugoslávské politické a společenské scéně. Bez podrobného výzkumu tohoto časově krátkého, ale nesmírně turbulentního období moderních chorvatských dějin není možné pochopit okolnosti vedoucí nejen k vyhlášení nezávislosti Chorvatska, ale i k vypuknutí ozbrojeného střetu na jeho území.
