Buen Camino! je sice cestopisem svého druhu, jeho podkladem je reálná autorova cesta v čase a prostoru, ale to není na tomto textu podstatné. V Kočkově knize je poutník vesměs sám, navíc v zemi, jejíž jazyk neovládá a jeho postavení se tak stává výlučným, odloučeným, solitérním. A právě tato osamělost dodává knize nepříliš častou dimenzi. BuenCamino! je zprávou o novodobém naplnění duchovní pouti, jakou ve středověku bývala cesta ke hrobu sv. Jakuba do Santiaga de Compostela, o němž se vlastně čtenář v knize záměrně skoro nic nedozví.
