V pořadí již osmá sbírka Hany Karoliny Kobulejové nese všechny charakteristické rysy její tvorby – proměnlivost, snivost, pátrání po jemně vyplývajících souvislostech a představivost, která se nenechá ničím spoutávat. Hrátky s významy slov a procházky niterným světem, spojené s intenzivním vnímáním a prožíváním všeho, co ji obklopuje, dávají básním vlastní atmosféru. Podobně jako nám krajina zalitá svítáním připadá v plném slunci důvěrně známá, a přesto nová, tak i tato sbírka nabízí čtenářům nevšední pohledy na svět očima mladé surrealistické básnířky, jejichž pointa vás zavádí do mnoha směrů, jimž se zdá být jedno společné – docenit význam niterních prožitků a naslouchat upřímným cestám, které se rozvíjejí v našem já.
