Druhá kniha Jacka Flora již nejsou povídky čerpající inspiraci ze „zeleného života“ ale opravdu skutečný život. Nesmírně zajímavé svědectví ze života v šumavském pohraničí během „první republiky“ a okupace. „Zelený život“ není snadný, sloužit panstvu není jednoduché. Ale když člověk miluje les je ochoten velkých obětí i sebezapření. Jack Flor píše poutavě o běžném životě, o radostech a rozepřích myslivců, o tom, co znamenalo být hajným, když lesy kolem Domažlic vlastnil hrabě Schönborn, o honech i o pytlácích, skvěle popisuje charaktery jednotlivých kolegů i panstva, nešetří humorem. Smutné je jeho vyprávění o tom, co se dělo, když v roce 1938 zabrali Němci pohraničí, kolik lidí přišlo o práci i o život, a aby neštěstí nebylo dost, přišlo období krutých zim. Jak tam daleko od Prahy prožívali atentát na Heidricha i zadostiučinění z konce války.
