Filip Gűlsen píše krátká a úderná ironická dvoj- či čtyřverší s břitkou pointou. Sbírka -Láska už není, co nikdy nebyla- je jeho prvotinou. Je výpovědí o světě, který přináší jen zklamání: „Jeden čas od času podivnou myšlenku zahání: / prý kdysi první přišla láska a až pak zklamání…“ a v němž nemá smysl ani život, ani smrt: „I hloupá kostka má šest různých stran, / do věcí příštích rozličných bran. // Jen my máme to, co není nám libo: pitomou smrt, či pitomý život…“ A v básni „I cesta může být cíl“ autor konstatuje: „Tichý hlas z hlubin po nocích slýchám: / Život je cesta odnikud nikam…“
