Sám Jan Gabriel charakterizuje svou poesii takto: „Nikdy nevím, co mě láká víc. Zda konkrétnost ulic, svéhlavost nároží, potrhlá gesta chodců či jen jejich stíny a tajemný odlesk věcí či těkavá hra čistě soukromého představení. Hledání tajné a ztracené řeči, stejně tak konkrétní jako abstraktní, často jen rozmazané kdesi v zapadajícím slunci nad karlínským viaduktem, banálním i poněkud zlověstným, který pouze čas od času čeří vzduch. Jako když chceme rozfoukat plamínek ve vlastním snění, aby ho o chvíli později málem zase sfoukla deklasovaná strohost a nečitelnost burzovních zpráv.“ -br--br- Denní zprávy -br--br- Přízraky jsou dnes volně k mání -br- Setmělá prkna -br- Vlající sýrové mísy -br- Osvětlený Kypr -br- Obraz Kima jak rozhání v Koreji mraky -br- Rozevlátým kabátem -br- Je to stejně podivné -br- Jako oprašovat umělecké předměty na sněhu -br- Nic víc -br- Jen v dálce někdo loví holuby -br- Schoulené mezi cigaretovými papírky
