První „velká“ kniha českobudějovické básnířky Kateřiny Bolechové představuje autorku ve všech jejích tvůrčích polohách. Kromě úsečné poezie založené na pozorování všednosti, kterou čtenáři znají z autorčiných předchozích sbírek, totiž přináší i jiné typy nerozsáhlých textů (básně v próze, vzpomínky, humorné postřehy, aforismy, deníkové záznamy, facebookové statusy, gregerie) a hlavně reprezentativní soubor koláží, jimž se jihočeská spisovatelka systematicky věnuje od roku 2000. Konfrontace obrazu a textu, humoru a syrovosti, ironie a melancholie vytváří živý básnický svět, v němž mají místo každodenní lidské vzlety i pády.
