Knižní debut Pavla Zajíčka (1988), který se zabývá autentickým prvoválečným deníkem svého pradědečka Karla Kytlici a při pátrání po něm počne pátrat i po sobě. Text mezi příběhem, esejem a skutečností. „Nadešel den, kdy je mně opustit drahé kraje vlasti, bych odevzdán osudu odjel tam, odkudž se tak mnohý nevrátí k rodinnému krbu. Je pátek 6. července 1917. Již den před tím je nám známo, že chvíle odjezdu je přesně určena. Ráno 6. července jde se do kostela. Den pak ubíhá v jakési horečce. Konečně nadejde osudná chvíle. Stojíme na dvoře. Dvě Kompagnie, jedna od 29. druhá od 30. Marschbataillonu. Zavzní Kommando marš […]. Každý má nárok na čtyři pradědečky, toto byl jeden z těch mých, nikoliv nejméně významný a na každý pád výjimečný. Přál bych podat úplnější zprávu, přál bych si promluvit se svým předkem osobně, abych zjistil, co byl zač, ne jen pár údajů a historek. Abych zjistil, co jsem já zač, ne jen pár údajů a historek.“
