V této knížce Jaromír Zemina shromáždil básně a básnické prózy, v nichž líčí své zkušenosti se zvířaty a vyznává se z lásky k nim, ať jsou to mravenci, ptáci, ryby, psi nebo krávy a koně – ti především. Jim věnuje text nejdelší, končící konstatováním, že nejlepší místo na světě je pro něho tam, kde se stýká příroda s uměním pod patronací poezie. Proto zahrnuje do zvířecího světa nejen zvířata stvořená přírodou, nýbrž i ta, která vytvořili lidé: mravenci jmenovaní v názvu knížky jsou skuteční, medvídek je dětská hračka. A koně, které od mládí kreslí, jsou pro něho stejně významní jako ti, o něž se jako chlapec staral a na nichž jezdil. Působivost Zeminovy knížky umocňují jeho fotografie, které, tak jako v předchozí Knížce zimního času, vydané rovněž českobudějovickým nakladatelstvím Měsíc ve dne, střídají se s texty a dokládají nejen autorovo nadání literární, nýbrž také talent výtvarný, jímž se odlišuje od většiny historiků umění i beletristů. Knížka je půvabná a přitažlivá též svou vnější podobou, jejíž autory jsou František Nárovec a Anna Doubravová.
