Veselá čekárna není pro Jana Bornu jen místem, kde se člověk odevzdává tomu, co život přinese, ale také místem zastavení a spočinutí, které vybízí neustrnout a vykročit. Odvaha odolává obavám, syrová věcnost přechází v ironii a bytí se stává riskantní improvizací. Vzduch se tu nehne, nikdo nepřichází. Čekám. Na co? Nevím. V čekárně si odklad nevysedím.
