Knížka Z pozdního sběru je už dvanáctou básnickou sbírkou Václava Daňka (*1929). I v ní se autor vyrovnává s bolestnou ztrátou milované bytosti, která byla po čtyři desetiletí zářivým středem jeho života. Daněk vtahuje čtenáře do okouzleného úžasu nad krásou mladé ženy, která naprosto nečekaně vstoupila do básníkových osaměle posmutnělých dnů. A verše, které o tom okouzlení svědčí a které tvoří nejcennější část přítomné knížky, dokáží vyjádřit nejen pokorný vděk za tento vzácný a ojedinělý dar, málem z pomezí snu a skutečnosti, ale najdou dost prostoru i pro rozmarnou mladistvou hravost, málem klukovskou, kterou v něm ona bytost poznovu probudila a obnovila.
