Poesie Julie Otxoy (San Sebastián, 1953) je od prvopočátků spjata s obranou svobodné lidské bytosti utvářející se v harmonii s přírodou, a s obžalobou násilné, barbarské a materialistické společnosti. Mezi jejími čtrnácti doposud publikovanými básnickými sbírkami se největšího uznání od literárních kritiků dočkala kniha Taxus Baccata, ve které autorka předkládá jako na dlani srdce své intimity: -Vůči chaotickému hluku světa cítím potřebu zaměřit se na to, co je nepatrné, jemné, zdánlivě bezvýznamné, to, co nezáří ani není vyvoláváno pouličními prodavači.-
