Marie Preclíková (1949) patří k svébytným nadčasovým tvůrcům s rozpoznatelným výtvarným rukopisem plným obrazové vynalézavosti. Ačkoliv celý život vystavuje své obrazy, je veřejnosti paradoxně známa především vědeckými ilustracemi zvířat pro encyklopedie, které byly s úspěchem publikovány rovněž v Německu, Nizozemsku, Španělsku, Itálii či Francii. Vlastní jádro její tvorby však tvoří osobité snové portréty různých bytostí a romantické imaginativní krajiny. Jeden kritik napsal „přírodní zákoutí střídají tváře lidí plné tajemného děsu, kterých by se možná báli i malíři Goya a Bosch. Tak nějak asi vypadají odsouzenci z Danteho Pekla.“ V knize je otištěn také dopis autorce od významného historika umění Jaromíra Neumanna, oceňujícího obrazy, v nichž splývá vidění a halucinace v jeden celek.
