Caecilius Firmianus Lactantius (asi 250-320) patří mezi méně známá jména latinské patristiky. Stojí ve stínu otců latinské teologie (Ambrosia, Hieronyma či Augustina), je však důležitým svědkem doby, v níž se ze setkání antické kultury a křesťanské nauky rodilo myšlení latinského Západu. Náleží mezi autory, kteří již dávno před Augustinem vědomě napomohli této kulturní syntéze a přispěli k tomu, že se křesťanství takříkajíc oddělilo od římské tógy. Kniha ve své první části shrnuje dostupné poznatky o životě tohoto apologety a začleňuje jeho dílo do kontextu latinské patristické literatury. Další část je věnována myšlenkovým východisků jeho teologického uvažování. Těžiště knihy spočívá ve zhodnocení Lactantiových názorů na vybraná teologická témata. Autor si zejména všímá prolínání antického a křesťanského myšlenkového světa v Lactantiových teologických úvahách.
