Běloruský psycholog L. S. Vygotskij (1896 až 1934) se do vědy zapsal tzv. kulturněhistorickou teorií, popisující lidskou psychiku jako zprostředkovanou kulturními nástroji. Na svou dobu byla Vygotského práce neobyčejně moderní, nicméně již za jeho života se stala terčem ideologické kritiky a po jeho smrti byla dokonce zakázána. Znovu začala jeho díla vycházet až na konci padesátých let. V sedmdesátých letech jej s nadšením objevil Západ a dnes jsou jeho myšlenky aktivně rozvíjeny v řadě oborů, zejména ve vývojové a pedagogické psychologii, ale např. i v mezikulturním výzkumu či kognitivní etologii. Kniha se snaží českému čtenáři nabídnout první ucelený pohled na Vygotského vědeckou práci. Soustředí se na kořeny a zdroje této práce, sleduje její vývoj a představuje hlavní body Vygotského koncepce s přednostním zaměřením na kulturněhistorickou teorii. Vygotského život a práci autorka zároveň propojuje s dramatickými historickými událostmi v Rusku od pádu carské monarchie po stalinský teror přelomu dvacátých a třicátých let.
