O knihe: Geschichte der Böhmischen Provinz der Gesellschaft Jesu
Více než sto let po vydání 1. dílu dějin České Provincie Tovaryšstva Ježíšova (Geschichte der Böhmischen Provinz der Gesellschaft Jesu, 1910) vychází konečně 3. a poslední díl. Jejich autor, Alois Kroess SJ byl členem Rakouské provincie obnoveného Tovaryšstva po roce 1814. Působil mimo jiné také v Bohosudově, v severozápadních Čechách, patřících tehdy do Rakousko-Uherské monarchie. Samostatná Česká provincie Tovaryšstva byla vytvořena teprve po 1. světové válce, v Československé republice. Kroess tedy psal dějiny České provincie z období tzv. „Prvního Tovaryšstva“ (1540–1773) a napsal je německy. Po obnovení České provincie a po Kroessově smrti (1928) se čeští jezuité snažili dokončit edici těchto dodnes jediných souhrnných dějin jezuitského působení v českých zemích do roku 1773. Před 2. světovou válkou vydali jejich 2. díl a vydání 3. dílu připravovali, ale nástup nacismu jejich snahu zmařil. V krátkém období mezi koncem války a nástupem komunismu se pak rovněž nepodařilo v této věci dosáhnout cíle. Z Kroessovy rukopisné pozůstalosti se nicméně podařilo sestavit potřebný souvislý text, který byl po pádu komunismu šťastně nalezen. Ten jsme připravili do tisku a předkládáme jej veřejnosti v německém jazyce tak, jak byly vydány oba předchozí díly. Je to ovšem kniha, kterou autor sám nedokončil a která je tedy v několikerém směru nedotažená; nicméně je to jediný úplný dokument o činnosti jezuitů u nás, a právě předkládaný 3. díl se týká období zhruba od Vestfálského míru do dočasného zrušení Tovaryšstva v roce 1773. Je to období systematické rekatolizace Českých zemí, na kterých se jezuité v intencích státních institucí a ve spolupráci s nimi podíleli, což je dodnes jednou ze závažných a diskutovaných záležitostí našich církevně-politických dějin. Kroess shromáždil obrovské množství dokumentačního materiálu, jehož nemalá část od té doby „díky“ nacismu a komunismu vzala za své. Mnohdy zůstalo jen to, co Kroess cituje, bohužel aniž by nám zanechal kromě osobních poznámkových zkratek přesnější údaje o původu těchto materiálů. O této nesnázi se zmiňujeme v ediční poznámce. Věříme, že uživatelé tohoto dokumentačního díla nám v našem trochu opovážlivém rozhodnutí vydat je v podstatě takové, jaké se k nám dostalo, dají za pravdu. Chceme tím přispět k nesnadnému navazování na naše opravdové, ideologií nefalšované dějiny, jak o to usilují od roku 1989 také mnozí jiní.
