Autor v knize postihuje projevy situačního humoru, neustále se rojící v každodenním životě studentů, učitelů a zaměstnanců Univerzity Palackého v „neveselých“ dobách padesátých až osmdesátých let 20. století. Humor, ať chtěný či nechtěný, byl převážně milý a dobromyslný, neboť život na Univerzitě Palackého přes všechny společenské peripetie, byl přece jen klidnější enklávou ve srovnání s životem v kasárnách Pomocných technických praporů (PTP) nebo dokonce v táborech Gulagu, či jejich obdobách v ČSSR.
