Žízeň má vícero podob. Jedny nutí přespříliš pít, ve druhých vyvolává touhu žít. A někteří se snaží skloubit obojí. S žízní souvisí vyprahlost. Vyprahlá může být krajina i lidská duše, třeba ta Štěpánova. Stěhuje se do maloměsta, kde bude od podzimu pracovat. Před sebou horké léto a neznámé prostředí. Se starou tváří začíná novou etapu svého života. Próza V srpnové žízni volně navazuje na předešlé autorovy prózy Podzimní lidé a Rok bez února a celý cyklus uzavírá.
