Kniha Athanasia oder Gründe für die Unsterblichkeit der Seele z roku 1827 je nadmíru aktuální právě dnes, kdy chybějí v celé společnosti vodítka k pochopení nejen sebe samých, ale i světa okolo. Žijeme v době, která je nejméně zmocněná k tomu, aby rozuměla sobě samé, protože, jak řekl někde politický filozof Leo Strauss, velká míra politické svobody má paradoxně za následek velkou bezmoc. Bolzanova Athanasia patří k žánru konzolační či útěšné literatury, jejímž hlavním představitelem je Boëthiova kniha Útěcha z filozofie. Jde ale i o filozofickou práci, v níž se velký vědec a filozof Bernard Bolzano vyrovnává s otázkou nesmrtelnosti, otázkou, jíž se zabýval mezi mnoha jinými Platón ve svém Faidónovi. Vedle Vlastního životu jde o jedno z nejintimnějších Bolzanových děl, protože právě v Athanasii rezonuje bolest Bolzanovy velké mecenášky Anny Hoffmannové nad ztrátou její šestnáctileté dcery Karolíny. Velkostatek Josefa a Anny Hoffmannových Těchobuz u Pacova poskytl Bernardu Bolzanovi potřebný azyl pro práci na Vědosloví a dalších (matematických) spisech. Jazyk Bolzanovy knihy Athanasia je šťastně dvojlomný, neboť vedle osobního, útěšného tónu zde zaznívá i jazyk objektivismu 19. století, respektive originálního objektivismu, který tvoří páteř Bolzanova díla.
