Přednášky přednesené v roce 1986 na MFF UK. Husserlovo rané dílo je tu podáno jednak jako pokus vymanit se z polovzdělanosti jakožto nekonečného řetězce -odkazu k odkazu- a jednak jako teorie objektivujících aktů, která je výrazem touhy po blízkosti k věcem nezastřeným teoriemi a odvozenými výklady. Tento obrat k -věcem samotným- se odehrál jako kritika psychologismu a jako objev -ohledu- zakládajícího idealitu.
