Závěrečná část trilogie navazující na předcházející sbírky Blboun nejapný a Škvírou v žaluzii je formou a zčásti i tématikou obdobná. Co ji odlišuje, je přibývající touha po tom pokračovat. Touha tolik známá většině z nás, přičemž zacházet s ní tak vědomě a přetvářet její intenzitu tak osobitým způsobem dokážou jen málokteří. Příslovečná řeka v dešti nabírá v zorném poli autorova nitra bezpočet podob, až prolne do samotného pozorovatele a na oplátku sděluje cosi ona jemu — řečí dešťových kapek dopadajících na vodní krajinu, které jednou dětsky šplouchají, jindy marnotratně popichují, krutě bodají či dekadentně ševelí…
