HLAVA ŽÁRU zachycuje, jak se ustavovaly básnické vidění a poetika Vladimíra Binara od konce padesátých let a proměňovaly v následujícím desetiletí. První část tvoří výbor z básnických sbírek a textů z let 1959–1968, výrazných zvláště svou bohatou, světelnou i temnou obrazností. Druhá, paralelní část, nazvaná Kolokvia I, uvádí čtenáře do světa, z nějž imaginativní a duchovní podoba autorových veršů a lyrických próz vyrůstá. Toto dokumentární esejisticko-básnické pásmo z let 1985–1986 je komponováno na základě autorových vzpomínek, autentických zápisků, lyrických záznamů i citátů evokujících životní dění a atmosféru období, v němž vznikal první oddíl knihy. Chronologický rámec pásma překračují a rozrušují pasáže, v nichž autor zaznamenává své vzpomínky z dětství, a stejně tak zápisy reflektující současnost osmdesátých let. Kniha tak představuje celek, v němž jsou časové posloupnosti nadřazeny souvislosti významové – jejich vrstvení „prací paměti a vidění“ vytváří pozoruhodné svědectví jednoho života a jedné doby s jejími sny i skutečností, iluzemi i deziluzí.-br--br-Vladimír Binar (* 6. října 1941 ve Velkém Meziříčí) publikoval knihu esejí o díle Jakuba Demla Čin a slovo (samizdatově v edici Rukopisy VBF 1978), román Playback (Rukopisy VBF 1981, Triáda 2001), povídky Číňanova pěna (Rukopisy VBF 1981, tiskem Revolver Revue č. 41/1999) a Dimanche -#224; Paris (Rukopisy VBF 1986, tiskem RR č. 50/2002), výbor z básní Hlava žáru (Rukopisy VBF 1986) a prózu Emigrantský snář (Triáda 2003). V samizdatové edici Rukopisy VBF, kterou založil a vydával s Bedřichem Fučíkem, edičně připravil mj. čtrnáctisvazkové Dílo Jakuba Demla (1978–1983; Fučíkova a Binarova Zpráva o uspořádání díla Jakuba Demla vyšla tiskem v RR č. 42/2000) a sedmisvazkové Dílo Bedřicha Fučíka (1986–1989, tiskem 1992, 1994, 1995, 1998, 2002 /prvních pět svazků s Mojmírem Trávníčkem/, 2003, 2006). Uspořádal například soubory Ikaros věčně živý (1980), Poutníkův labyrint světa. J. A. Komenský (1982), Živý pramen (1984), čtyři prozaické knihy Stanislava Vodičky (Tam, kde usínají motýlové, 1978, Planina ticha, 1983, Na vzdušné pěšince, 1984, Jepičí okamžiky, 1990) a výbory z díla Josefa Čapka (Rodné krajiny, 1985), Jakuba Demla (Tasov, 1971, s Milošem Dvořákem), Jana Nerudy (Zelená hvězdo v zenitu, 1984), Karla Tomana, Fráni Šrámka a Františka Gellnera (V tvou korunu, živote, 1989). Přeložil mimo jiné knihy Gilberta Cesbrona (Vězení i království, 1979, Pařížská neviňátka, 1982), Clauda Simona (Vítr, 1980), Bengta Danielssona (Gauguin na Tahiti a Markézách, 1983), Sébastiena Japrisota (Vražedné léto, 1984, 1995) nebo Jána Lenča (Hvězdné okamžiky, 1986).
