Výbor z textů Martina Hyblera o literatuře.-br-Svou svobodu a kreativitu čerpají Hyblerovy texty, zahrnuté do výboru Kolem dokola, i z předpokladů, které by mohly být považovány za autorovu nevýhodu. Martin Hybler píše o literatuře, třebaže pracuje jako psycholog, zaměřuje se na českou scénu, i když trvale žije ve Francii. Profesní a geografický odstup spojený s inteligencí a vzděláním mu ovšem umožňuje vidět recenzované knihy v nečekaných perspektivách. Výkony spisovatelů požívajících v místním měřítku aury výjimečnosti (Vaculík, Kundera, Topol aj.) vystavuje střízlivému pohledu „odjinud“, který mu také dovoluje třeba Foglarovo Tajemství Velkého Vonta označit za „pravou esoterickou iniciaci“. Jedna kniha Zdeňka Vašíčka v Hyblerovi vzbuzuje víc respektu než celé myšlení Derridovo, posmrtný výbor z kritického díla Jana Lopatky, jehož „skoro všechny texty byly příležitostné“ a který valnou část tvůrčího života pracoval bez možnosti oficiálně publikovat, pro Hyblera znamená nesrovnatelně inspirativnější čtení než „odborné výstupy“ třiceti osmi zástupců současné české literární vědy. O všech pojednávaných titulech Martin Hybler v reflexích z let 1983–2002, které pro svazek Kolem dokola vybral Michael Špirit, uvažuje se stejným zaujetím; skoro vždy v kontextu podstatných otázek současného světa a jeho kultury a skoro nikdy bez lehkosti a humoru, jenž se ostatně, řečeno Hyblerovými slovy, stal v dnešních Čechách, kde téměř každý „začal připisovat vážnost vlastní osobě, velice vzácným zbožím“.
