Autor publikace se zaměřil na reflexi dvou pojetí spravedlnosti, platónskéhoa biblického, z nichž první je filosofické a druhé náboženské. Obě se historicky navzájemovlivňovaly a podstatně určovaly přemýšlení o spravedlivé společnostia pojetí spravedlivého života. Vycházejí sice z odlišných tradic, avšak měly zásadnívýznam pro formování evropského právního i mravního vědomí. Z kritické analýzy těchtodvou pojetí spravedlnosti je patrné, jak autor naznačuje, že pouhá legalita společenskoustabilitu nepřináší. Spoléhání se na systém je sice nezbytné, ale kromě toho se ukazujejako stejně důležité položit důraz na mravní osobnost jedince.-br-Bez intelektuálně-mravních elit se podle něj neobejde ani demokratická politika. Stejnětak považuje za důležitý důraz na absolutní, metafyzickou spravedlnost,na vědomí, že spravedlnost je něco nepodmíněného, co lze uchopit spíš intuitivně nežčistě racionálně. Klade také důraz na skutečnost, že spravedlnost se historicky ani věcněnevztahuje pouze k právu a k rozumu, ale že se dějinně utvářela rovněž jako výsledek„nereciprocity“ motivované citem. Spravedlnost racionálně-technická může proto klást vrámci společnosti pouze minimální cíle. Ty je pak nezbytné trvale překračovat zejménacitem pro spravedlnost.
