Otakar Štěpánek soustředil do své nové knihy texty, které se odlišují jak po formální stránce, tak i v námětových rovinách. Hned v úvodním básnickém pásmu, jež dalo název i celému souboru, vypráví autor příběh člověka, jehož reálným světem je ubíjející všednost, ve snových polohách se však dokaže přiblížit k životu vlčí smečky, které závidí její volnost a svobodu i sepětí s přírodou, tedy vlastnosti, o nichž se domnívá, že jsou pro současnou společnost prakticky nedosažitelné. Poněkud odlišně působí druhá část, pojmenovaná Hledání všedního dne, v níž autor představuje své prosté a drobné radosti: tvoří je třeba rozečtená kniha, návštěva v antikvariátu i samotné pozorování a posléze i zachycení průběhu většinou obyčejného lidského konání. Na dalších stránkách pak autor předkládá například výběr ze svých fejetonů, dále pak verše dedikované přátelům a známým, úvahu o domovu a konečně i sloky, jež jsou inspirované jiskřivou chutí moravského vína.
