Monografie navazuje na autorovu knihu Kmeny a klany v arabské politice (Praha, Karolinum 2004). V pěti kapitolách analyzuje politický vliv kmenových, klanových, městských a venkovských elit v zemích arabského Maghribu (Lybie, Tunisko, Alžírsko, Maroko, Mauretánie). Qadhdháfího elitní „vnitřní kruh“ byl tvořen příslušníky privilegovaných libyjských kmenů. V Tunisku byl Burgibův autoritativní prezidentský systém, opírající se o venkovskou elitu z oblasti Monastiru, vystřídán novou elitou spřízněnou s rodinou prezidenta Ben Alího. Alžírsko je příkladem země, kdy během osvobozenecké války byly tradiční městské elity nahrazeny revolučními venkovskými elitami, jež tvořily jádro alžírské armády. Pro marocký politický systém je klíčová silná politická a náboženská autorita krále, jež se tradičně opírala o berberské kmenové elity marocké armády. V Mauritánii zaujala silnou pozici tradiční elita „bílých Maurů“...
