Příběhy v knize „Prostitutka“ jsou pravdivými exkurzemi do života, často velice intimního, lidí, kteří jsou determinováni společenskou situací země, v níž jsou nuceni žít a jíž se nejsou schopni jakkoli smysluplně vzepřít. Přestože jsou jednotlivé povídky charakteristické pro dobu svého vzniku (obdobím plukovnické junty, která Řecko ochromila v letech 1967–1974), mají nadčasový charakter a aktuálnost. Některé příběhy vycházejí ze skutečnosti, nezřídka autobiografické, jindy jsou inspirovány vyprávěním autorčiných přátel nebo jsou literární fikcí, jež sahá po aktuálním tématu té doby. Hrdinou každého příběhu je člověk — člověk, kterému jiní ubližují, který krvácí, je sám, ale také člověk, jenž žije a raduje se, ovšem je donucen přijmout znaky „prostituce“ v jejích nejrůznějších podobách. Kde je hranice, za kterou se člověk skrze citové nebo tělesné zneužívání stává sám prodejným?
