O tom, že hudební skladatel Ilja Hurník (* 1922) je mistrem fejetonu, eseje, apokryfu či střídmě fabulovaných povídek, není třeba nikoho dlouze přesvědčovat. Nyní přišel se sérií svých „notýsků“; nejprve přišel na řadu Zelený (2005), potom Modrý (2006) a už držíte v rukou Růžový. Také v něm si nestárnoucí autor všímá zdánlivě všedních věcí, které nás obklopují a s nimiž žijeme, aby nakonec zjistil, že i ony žijí svůj život a mají své osudy. Jako muzikolog však analyzuje i tak kompromitující stavy, jako jsou např. říhání, škytání, kýchání, chrápání („řada hudebních čísel“) či smrkání. I v Růžovém notýsku Ilja Hurník znovu potvrzuje svůj neotřelý smysl pro suchý anglický humor, což osvědčují nejen příběhy spisovatelova oblíbeného Sherlocka Holmese, ale třeba i podrobný rozbor pohádky o Budulínkovi.
