Existence specificky romské podoby mluvené češtiny je notoricky známa. Je reflektována v nejrůznějších více či méně vkusných zobrazeních Romů od filmu až po lidový humor. Již půl století se s ní ve formě chyb setkávají učitelé romských dětí ve školách. Je zmiňována i v odborné literatuře. Přesto teprve nyní vychází první publikace, která se jí systematicky zabývá. Máša Bořkovcová má tu výhodu, že jako absolventka mladého oboru romistika rozeznává v romském etnolektu konkrétní vlivy romštiny i východoslovenských dialektů, mluvčí dobře zná a velmi dobře sleduje i mechanismy vzniku, reprodukce a proměn tohoto nářečí v sociálním kontextu. Kniha je případovou studií – materiálem byl pouze dialekt části romské komunity v pražské čtvrti Smíchov. Dosah publikace je však rozhodně obecný a kromě odborných kruhů zaujme kniha například učitele a vychovatele, kteří přijdou do styku s Romy, a určitě i širší veřejnost.
