Dosud jediná publikace o Rudolfínské Praze vyšla v roce 1984 z pera Jaromíra Neumanna. Drobná knížka tehdy položila důraz na stále ještě nedoceněné pražské sbírky císaře Rudolfa II (vládl 1576-1612). Rozsah textu současné publikace je více než desetinásobný. Vytvořil jej kolektiv deseti autorů, specializovaných na jednotlivé umělecké oblasti. Ve shodě s ediční řadou, kterou Středoevropská galerie a nakladatelství zahájila úspěšným titulem Kubistická Praha, vychází z představy „volného průvodce“ – knížky, kterou je možné použít na procházce městem (viz orientační mapky ), nebo otevřít doma jako zajímavý zdroj historického poučení. I přes podstatně větší rozsah knihy museli autoři přistoupit k výraznému omezení příslušných hesel. To budiž řečeno na adresu těch, kteří v knize nenajdou svoji oblíbenou stavbu, obraz, sochu, dílo uměleckého řemesla ap. Některé příznivé změny se naproti tomu týkají oddílu o architektuře. Přesvědčivě dokládají významnou a zřetelnou roli císaře Rudolf II. jako stavebníka a inspirátora rušného stavebního dění v tehdejším hlavním městě Svaté říše římské. Potvrdila to ostatně i na Pražském hradě dosud nejúspěšnější výstava vůbec ( co do počtu návštěvníků) - Rudolf II. a Praha, konaná v roce 1997. Rudolfínské umění je dnes hodnoceno v kontextu evropského umění na přelomu renesance a baroka, v etapě závěru 16. století, označovaného jako manýrismus, jehož významné pozdní středisko se vytvořilo také v Praze. Je jedním z nepopiratelných vrcholů dějin výtvarného umění v Čechách, srovnatelného s epochami „otce vlasti“ Karla IV., vrcholného baroka 18. století, či meziválečné avantgardy 20. století.
