Slovo láska je velice mnohoznačné. Existuje mnoho druhů a způsobů lásky a také veliké množství pokusů lásku vysvětlit. Zcela jiný pohled se otevírá, když lásku nechápeme jen jako dílčí projev člověka, ale jako hlubokou zkušenost, zasahující celého člověka, v níž dáváme druhému všechno, co máme, i všechno, co jsme. Do takové lásky nás uvádí teorie lásky Tomáše Akvinského. Autor poznal lásku v celé její hloubce i v jejích nejvyšších podobách. Ale svou existenciální zkušenost vyjadřuje jazykem, který je nezvyklý a někdy nesnadný. Jeho výklad je podivuhodně objektivní a vyznačuje se přesností rozlišování, která nám dnes často chybí. Ale kdo pod hlínou a kamením Tomášova filosofického jazyka objeví živý pramen a jiskřivé světlo lásky, jistě dá zapravdu význačnému polskému filosofovi Stefanu Swieźawskému, podle něhož málokdo psal tak mnoho a tak hluboce na téma lásky jako Tomáš Akvinský.
