Larisa Silnická vypráví o svém pozoruhodném životě: narodila se za Stalina v židovské rodině v Oděse, vdala se do Československa, kde zažila pražské jaro 1968. Po srpnové okupaci uprchla s manželem a synem do Izraele – a odtud odjeli do Spojených států, kde pracovala přes dvacet let v Rádiu Svoboda, americké rozhlasové stanici vysílající do Sovětského svazu. Neokázale vypráví, jaké je, když člověk přichází do země, jejíž jazyk skoro nebo vůbec nezná, a jak se v ní postupně zabydlí a zamiluje si ji. Ale také třeba o shánění bot a zařizování bytu - anebo o tom, jací jsou lidé a národy, mezi kterými postupně žila.
