V pořadí už čtvrtá kniha z cyklu o starých šumavských zločinech nás opět zavede do malebné krajiny lesů a hor, na Šumavu. Mezi množstvím poctivých lidí, kteří si v potu tváře vydělávali na chléb svůj vezdejší, se občas našli i takoví, kterým práce nevoněla. Snažili se žít na úkor jiných, což leckdy nešlo jinak, než prostřednictvím zločinu. I tentokrát tedy nahlédneme na některá pochmurná šumavská tajemství, na něž se po desítkách až stovkách let už dávno zapomnělo. Dozvíme se, co se stalo v tedražickém mlýně na Sušicku za časů vlády Marie Terezie, jak smutně skončila roku 1859 manželka volyňského flašinetáře či proč hádka o šňupací tabák skončila ve Strážově roku 1884 tragicky. Přečteme si, kam se podělo roku 1887 děcko mladé děvečky z Němčic, proč došlo roku 1925 k vyvraždění obyvatel malého mlýna na Klatovsku a jak roku 1931 špatně skončila stará hospodyně v obci Vlčí jámy. Také za minulých časů se lidé setkávali se zločinem. Vždyť lidská povaha se nemění. „Liška nemění zvyky, jen srst“, říkalo se u nás ve středověku. Platí to však v nezměněné podobě až dodnes.
