Čtenářům se vydáním Pamětí Jana Krčmáře dostává do rukou informačně bohatý, jazykově a stylisticky kultivovaný a čtenářsky po všech stránkách atraktivní pramen, který v případě I. dílu výraznou měrou prohlubuje naše poznání o vyspělosti české národní společnosti i celkově pozoruhodné atmosféře a lesku zacházejícího rakousko-uherského mocnářství na přelomu předminulého a minulého věku. Je tak plnohodnotnou paralelou k podobně orientovaným barvitým skicám tohoto období, jak je známe např. od Stefana Zweiga. Zcela mimořádné pozornosti se v těchto pamětech těší zejména česká univerzita a její právnická fakulta, jejíž předválečná úroveň byla v řadě odvětví plně srovnatelná nejen s její pražskou německou sestrou, ale výrazněji nezaostává ani za právnickou fakultou vídeňské univerzity a předními právnickými učilišti císařského Německa. Krčmářovy vzpomínky se tak jistě stanou potřebným doplňkem a korektivem obdobným dílům.
