Černý hvozd sytí se krví. Snadno v jeho blízkosti propukají spory, snadno se krev prolévá, píše se ve starých kronikách, jejichž poselství se opět probouzí. A tak zatímco v korunách stromů zní zlověstný šepot, jenž bývá předzvěstí zlých časů, panoš Jan Boček z Bočkova se vydává do nitra lesů, kde jsou lidé stále cizí. Hejtman z Kozího hrádku má starost s rudým kohoutem, který příliš často sedá na střechy samot. A ve stínech se plíží zemští škůdci – ti nechtějí nic víc, než mordovat a loupit.
