Ecuador (1929) je cestovním deníkem muže, „který neumí ani cestovat, ani si vést deník“. Malíř a básník Henri Michaux (1899–1984) v něm popisuje své putování po Andách, Ekvádoru a brazilském vnitrozemí až k ústí řeky Amazonky. Tento první moderní cestopis je směsí přísného pozorování a smyslově vypjaté, až halucinogenní poezie a prózy. V textu dochází k neustálému střetu vnitřního světa cestovatele s invazivním vnějším světem. Neobyčejná živost knihy je dána především souběhem ochoty nechat se cizími místy proměnit a skepse, zda je to stále ještě možné, což v důsledku vytváří jakousi dynamiku střídajících se kontrastů. Sám Michaux, konstitucí slabý, neduživý kardiak, vyhrocuje tyto kontrasty velmi riskantní plavbou po řece Napo. Za tím vším se ale skrývá touha nahlédnout svět tak jako nikdo předtím.
