Hvězda Jana Dismase Zelenky začala zářit teprve ve 2. polovině 20. století, kdy se Zelenka
ocitl v malém, ale významném koutku hudebního kánonu, stal se totiž středem pozornosti
hobojistů a fagotistů. Proč však zůstával významný český skladatel barokní hudby, jejž znal
a obdivoval i Johann Sebastian Bach, tak dlouho ve stínu jiných? Monografie přední australské
muzikoložky a badatelky odpovídá na tyto i jiné otázky, mapuje Zelenkovy kořeny i formativní
prostředí, jeho spojení s jezuitskou kolejí pražského Klementina a především působení u dvora
saského kurfiřta a polského krále v Drážďanech, neopomíjí však ani Zelenkův pozdní styl.
Zaplňuje tak temná místa v životě skladatele a osvětluje mnohé aspekty jeho znamenité hudby.
Kniha se tak stává základem i referenčním textem veškerého dalšího zelenkovského bádání.
