Život? To je to, co žiju. A čeho se držím.
Vynikající český herec Luděk Munzar se v roce 1998 poprvé představil také jako spisovatel. Autobiografická kniha „…když jsem to slíbil!“ sleduje příběh chlapce, který se okouzleně dívá k obloze a šeptá tatínkovi: „Budu pilotem.“ Slib daný otci pak v mužném věku zopakuje u lůžka nemocného přítele a tomu slibu podřizuje běh svého života.
Kniha, kterou v roce 2017 Luděk Munzar načetl pro Český rozhlas, ale zdaleka není jen o vyřčeném slibu a trýznivé cestě k jeho naplnění. Je především o lidské touze, o cti a charakteru a také o lásce, o síle přátelství a velké lidské vášni.
Luděk Munzar v rozhovoru s Martinou Kociánovou na Dvojce Českého rozhlasu při příležitosti vydání audioknihy k jubilejním 85 -tým narozeninám.
Hlavním motivem tvé knihy je slib, který jsi jako malý kluk dal svému tátovi, že se staneš letcem. Možná po tobě táta chtěl jen jedno: abys nezapomněl být šťastný a svobodný.
Proto jsem to lítání miloval. Dokonce se stalo, že jsem ze svého bytu na letiště viděl, a tak jsem do toho zblbnul i ženu a děti. Jsem hrozně rád, že mi pán bůh dopřál, že jsem mohl zaletět nad tatínkův dům a udělat pro něj pár kotrmelců. To byl takový můj sen a jsem pyšnej, že to tatínek viděl.
Co tě napadne, když řeknu: Divadlo?
Čas, který jsem mu věnoval. Je to obrovský časový úsek, který patřil jenom jevišti, potažmo divákovi. Když jsem chtěl bejt dobrej, a to jsem chtěl, tak to nešlo ošidit.
Létání?
No, to je taky kus nádherného života. Létání je pěkné, když se nepřeceňuješ. Znovu je to slovo, které často opakuju – pokora. Pokora před tím, co mi bylo dopřáno, ne pýcha nad tím, co všechno umím.
A když řeknu slovo: Život?
To je to, co žiju. A čeho se držím.
