Když se počátkem osmdesátých let rodina Žídkova odhodlala k emigraci, nevedly ji k tomu pohnutky ekonomické, ale kromě všudypřítomného politického tlaku totalitního režimu především důvody ekologické. Autorka a její manžel byli svým bytostným založením a pracovní profesí - oba lesníci - těsně spjati s přírodou a zhoršující se životní prostředí komunistického Československa a chmurné prognózy je vedly, již ve zralém věku čtyřicátníků, k rozhodnutí opustit zemi. Mnohý čtenář si dost možná poopraví své dosavadní představy o emigraci. Autorčina rodina neměla nic snadné a nic zadarmo, právě naopak. Už samotný přechod hranic byl hodně komplikovaný, ale i počáteční léta v emigraci představovala náročnou životní etapu, která vyžadovala ve velké míře jak aktivitu, tak sebezapření, nenáročnost a přizpůsobivost. Složité emigrantské peripetie autorka nyní rekapituluje s úsměvem, vyrovnaností a odstupem čtvrtstoletí.
