Vztah mezi matematikem a člověkem, který matematiku aplikuje, je založen na důvěře a porozumění. Matematik nevěří aplikujícímu matematiku a aplikující matematiku nerozumí matematikovi. Takto uvádí autoři Kvantifikace ve vědách o člověku svou knihu, jejíž snahou je, dle jejich slov, poskytnout čtenářům srozumitelnou formou základní přehled o některých nástrojích „matematiky nejistot“ využitelných ve vědách o člověku. Zároveň však autoři upozorňují na limity použití matematiky; matematika může pracovat jen s tím, co lze nějak formalizovat. Kniha je snahou o přispění k porozumění a lepší komunikaci mezi matematiky a odborníky jiných oborů. Ve výzkumu totiž často zeje černá díra, země nikoho; humanitní vědec předhazuje matematikovi údaje a předpokládá, že je úlohou matematika dát jim potřebnou formu, matematik naopak většinou očekává, že formalizuje ten, kdo získal údaje a rozumí tématu. Výsledky tomu pak odpovídají. Autoři o knize říkají: „Naším cílem je matematiku ,ukázat´, nikoliv naučit.“ A radí: „Nemáte-li sílu, motiv či čas hlouběji porozumět některé části textu, přeskočte ji. Ale přeskočte ji s očima otevřenýma, pohleďte na ni jako na svébytný celek, zvláštní útvar.“
