V roce 1999 se stalo vydání memoárů herečky Vlasty Chramostové (* 17. 11. 1926) událostí. A to nejen literární, ale i společenskou. Jen málokdo z umělecky exponovaných osobností poválečného období dokázal o své minulosti promluvit s takovou mírou otevřenosti, sebekritičnosti a pravdivosti jako ona a zároveň s takovou mírou nadhledu a tolerance k jiným. Její cesta od prominentky k disidentce, vylíčená tak trochu na přeskáčku, o to však dramatičtěji, pokračovala pak neméně hekticky i po listopadu 1989, tentokrát už především na prknech Národního divadla. A této éře jejího života je věnován druhý svazek jejích vzpomínek. Se stejným účinkem osobitého slohu zachycuje sílu vůle umělkyně vracející se v pozdním věku k milovanému povolání a zmáhající nové výzvy, které před ni její „třetí život“ postavil.
