Kniha je monografickou studií životní dráhy Émila Benvenista (1902-1977) skrze pojem smyslu (sens). -br- Za použití metodologických postojů vyvinutých K. Koernerem se věnuje teoretickým východiskům Benvenistova myšlení v pařížské škole (A. Meillet a M. Bréal), pražské škole (R. Jakobson a V. Skalička) a kodaňské škole (texty z roku 1939). Následně se věnuje Benvenistovu konceptu lingvistiky promluvy (discours) a souvisejícím pojmům -sémiotika a sémantika-, resp. -sémiotické a sémantické- (le/la sémiotique, sémantique), -vypovídání- (énonciation), -přivlastnění- (appropriation) a -hierarchie systémů- jako místa, kde se smysl rodí. -br--br- Jsou rozlišeny dva významy pojmu smyslu a upozorňuje se na problémy vzniklé z jejich konfuze. Na základě zkoumání rukopisných a archivních zdrojů je dále zkoumán vliv L. Hjelmsleva, R. Jakobsona, J. L. Austina, Ch. S. Peirce a V. Skaličky na Émila Benvenista. -br--br- Reflexe identity v čase ve francouzském myšlení je použita jako východisko pro studii podobností mezi myšlením É. Benvenista a J. Derridy, zejména vzhledem k pojmu écriture. -br- Krátká studie Benvenistova významu pro -strukturální analýzu vyprávění- (R. Barthes, T. Todorov) ukazuje jeho význam v dějinách francouzského strukturalismu.
