„Boha“ kdysi západní civilizace považovala za jistotu, nyní jde o jednu z našich nejkontroverznějších myšlenek. Vedly se spory a bojovaly války a lámala se srdce, když se lidé snažili přivlastnit si, definovat nebo se dokonce jen vztáhnout k této bytosti - nebo vyložit její (ne)existenci.
Cesta ven z této kulturní slepé uličky snad spočívá v tomto:
Co se děje uvnitř Boha?
Jak se jeho život sám projevuje - sám manifestuje - v tanci stvoření?
Ježíšovi následovníci s touto otázkou dlouho zápasili v kontextu Boha jako jednoty v různosti.
Trojice…
Ale Bůh je jeden!
To je zásadní tvrzení tří velkých monoteistických náboženství - judaismu, křesťanství a islámu. Ale po Ježíšovi většina křesťanů v praxi obvykle uhne a říká: „Ano, Bůh se nejdokonaleji zjevil jako Trojice, ale zároveň je opravdu Jeden!“ Není divu, že naši židovští předchůdci byli zmateni a říkali, že jim to zní jako blábol a jako velká hrozba monoteismu - a přišel s tím někdo z jejich vlastního středu! Že by to byla jen matematická hádanka? Nebo prostě čistá hereze jakési esoterické skupiny?
